50 ODSTÍNŮ BÁSNÍ KARLA ULRYCHA

Z počátku přicházíme všichni odkud se bereme a jdeme kam? jen si tu hluč a ty raděj ztichni nejeden případ tento znám

V dětství jak v kolébce se máme nijaké snažení se po nás nechce hřejivé náruče, jenž věrně známe a život učitel nám dává lekce

Každý tu jinak máme dané karty ti, co jsou dole...nenávist sžírá v tichosti šeru kladeš prst na rty opodál výsluní a naděj v něm zmírá

Život je paleta barvami pestrá oddáš se jednou a nemůžeš přestat bratr a jemu věrná je sestra jsi pouhou součástí, jak jeden ze sta...

Carlos Castanita

V temné noci havrani se nad hlavou mi honí křídel šum jejich křídel a spadané listí jestli jsem postoupil či setrvávám stejně jako loni nevím proč strachu mám, až podstata se zjistí

Někde tam kde končí obzor Země někde tam, kde vodopády dopadají k ženě své chovám se vždy jemně ač mnohé aspekty života mi tají

Pro jeden život zmařený v tvé touze jak kostky domina se bortí příprava na život odehrává se dlouze krátce zas snědený je dortík...

Carlos Castanita

Možná malý zázrak probudí tě a možná s maličkostí najdeš svět ať si dospělý a nebo dítě budeš mít o čem vyprávět

Najednou všechno je ti známé ač před tím sotva tušíš jaký dar zvláštní všichni máme zvláště když srdce jak zvon buší

Mnohdy se nám zdát jen může že na svět přišli jsme jen nazí že žena si přetváří svůj obraz muže aniž ji pramálo v něm schází...

Carlos Castanita

Na břehu svlékám svoji milou bych pokochat se jí moh dělám to jemně...nijak silou kochám se krásou jejich noh

A poté co mi ukázala to nejtajnější tajemství poté co se mi plně vzdala já dobyl její hájemství

Po krásném sexuálním aktu do nějž nám voda šplouchala v rámci mužského značného taktu si na prs sáhnout nechala...

Carlos Castanita

Nač se mě ptáš příteli z očí ti kouká strašný strach kde duše není, těžko zastřelí kdo nevinný, najednou je vrah

Až poznáš strachu hranici až nebudeš se v noci bát kdy rychlík míjí stanici a vlk vlka chtěl by žrát

Pak věř v jedno příteli že mnohé co tu známe jednoho dne jak škodnou odstřelí a pořádek v tom máme.... Carlos Castanita

Možná až příště živote budu ti psát na stránky s linkou netknuté o snech, jenž se mi teprv budou zdát jak stříbro ve vlasech vetknuté

Když zadívám se zpátky v budoucnosti nevidím života jasnou linku k čemu mi budou všechny moje ctnosti jež získával jsem pomalinku

Živote vyzývám odvážně tě na kordy aniž bych se smrti bál v dálce z Valhally jsou slyšet akordy a hrdinů veselý candrbál...

Carlos Castanita

Se slávou roste chtivá chuť kde, že jsou lidské hodnoty řeknu si v duchu buď jak buď a jednám v rámci lidské sprostoty

Možná tak až nejsme v tomhle sami někde až na dno klesnout musí někdo je cítit jiřinkami další se druhým hnusí

Jak jinak odpoutat se stádu než projevit své duše kolorit co krásného jest na ovádu? co krásného je kapky třpyt?

Carlos Castanita

Možná už ani nejsem sama sebou možná už samu sebe postrádám nohy, když po ránu mě zebou když jako děvka se pod cenou prodávám

Vyprahlá poušť mé zhrzené duše už není vůbec koho milovat pantáta, co usmívá se suše by si to se mnou rozdal ještě rád

Kam jen mě to nohy nesou cíl ten dávno ztratil smysl ruce jak pápěří se třesou a celej život hořce zkysl....

Sára

PROČ JSEM TADY

V nocích jsem často sníval a měl jsem mnoho vizí že hnal jsem se jak příval co najednou zmizí

Vím už také moudře že spasit se jen nedá že moudrost skrytá v pouzdře se někdy těžce hledá

Že láska není hračka jen ku prospěchu lidí když jejich srdce zmačká a na citech je šidí…

Carlos Castanita

V pozornosti muže žena bývá dosti vzácným skvostem přeje si být roztoužena on je zatím jenom hostem

Když už přejdou oba k citům kdy opadne ostych nudný doberou se k domu...bytu co má hloubku vodní studny

Na stará kolena si zvyknou možná aniž si to přáli místo vykání si tyknou aniž by se nějak znali...

Carlos Castanita

Na předměstí mého města i když se to možná nezdá nestačí jen pouhá gesta když farář pár tu sezdá

Nad rozpočet takřka vlastní komu by se taky chtělo pro úsporu světlo zhasni v lože ulož svoje tělo

V báchorkách si denně čítám Jak prospěšný jsem jedinec a když nad obzorem svítá cítím kravský kravinec...

Carlos Castanita

Ach ty můj kluku nemůžu se tě nabažit jak mi chybí tvoje objetí ostatní, to jsou jenom žabaři pro tvojí lásku bulím dojetím

Když ty si mě chytneš hezky za prdelku až se se mnou Země zatočí proberem se v jednom zamotaným celku a ty furt mi koukáš do očí

Já tě nemít...nejsem sama sebou asi už bych dávno byla ztracená tvoje ruce hřejou a ne zebou každá moje pusa tebou vrácená....

Sára

Hrajeme si na boháče Vskutku jsme i tací? V koutku vnitřní dítě pláče a chvilkami zvrací

Proč si tolik nalháváme jak to všechno šlape přitom dobrý pocit máme že vztah dobře klape

Jak to je však s mužem, ženou je to velké drama problémy se na nás ženou a Pán Bůh buď s náma...

Carlos Castanita

Chcete štěstí na zakázku chcete luxus, pohodlí Co vše pro to dáte v sázku? Abychom se dohodli

Potrpíš si na vše dobré co ti luxus přináší je to zápas skřítka s obrem nejen problém Akáši

Nejsem žádným škarohlídem nebráním se pokroku rád se nacpu dobrým jídlem rád si pískám do kroku…

Carlos Castanita

V pološeru nahotou svou matu stíny siluet se táhnou za mnou přemýšlím jestli si počkat na odplatu nebo si pořídit slast klamnou

Hříva mých vlasů ladně vlaje křivky mého těla jsou zas ladné ženskost má na prodej není, ale zraje a dostat se do mého klína není snadné

V pokoře veškerá má krása na trhu vůbec k mání není v mé náruči je všech mužů spása a to si každý z nic moc cení....

Sára

Celý život jak kůň v postroji teď najednou však jasno je mi že vracím se zpět ke Zdroji a opouštím tak hmotnou Zemi jsa vzdálen hranicím a každé normy existujíc jen čisté vědomí pozbývajíc své tělesné formy tíhy mysli, tíhy svědomí a tak opět blíže k Bohu s jasným lehkým pocitem odpovědně říci mohu každý z nás se ocitnem…

Carlos Castanita

V galaktickém prostoru mé síně ve vakuu slavně zhoštěn slupnul jsem dvě zralé dýně a řekl pár slůvek sprostě

Myslím, že se ve vesmíru neděje nic bezdůvodně Kde as nechal tesař díru přemýšlím vždy a dost hodně

Paralelně nahlédl jsem pod pokličku snad režisér životy nám správně řídí jako zajíc dělám kličku a všechen odpad spásně třídím...

Carlos Castanita

Dnešní doby hrdinou chtěl by se každý stát chybičku má to jedinou že není o co stát

Koukněme na ty mladé co generace nezmarů polovina pro fet krade jiní vedou život nezdarů

A jejich pochybné vzory tak to je taky nálož na netu draky za potvory v mžiku si klidně založ

Chcete mi určo vzkázat že dementní jsem stařík jak tyhle bludy můžu kázat a já bych patřil zavřít...

Carlos Castanita

Leccos se mi hlavou honí otázka i s odpovědí jestli letos nebo loni všichni o mně tohle vědí

Ač jsem možná chlapec slušný neublížím ani slovem hlavně držte všichni kušny jeden, druhý, všichni spolem

Nejsem zvyklý slýchat názor jak se smí a nemůže společnosti zhoubný nádor píchá jak trn od růže....

Carlos Castanita

Někdy večer nad skleničkou vína posmutněle čučím kamsi stranou v bedně zase dávaj Mr. Beana a nabídku filmů obehranou

Říkám si tak "Holka" tachometr už máš přetočenej co bys v žití ještě chtěla prožít jen starý vošousti si tě ještě ceněj jinak jsi jak okoukaný zboží

Snad někde v koutku omšelý mý duše najde se smysl ještě pro lásku ta je jak šíp vystřelenej z kuše hadrová panenka s vlasama z provázku...

Sára

Dnes a právě dnes jako bych to slyšel vyběhni ven a soustřeď svoji sílu lehce pomalu jsem vyšel na mou cestu, co milion má cílů

Někdo by mohl říci: „Brácho pozdě tohle je promarněnej boj“ já na to: „Plány klidně rozděl a nedej na řeči a věčný nepokoj“

Až přede mnou rýsovat se začne to, co mě jen vnitřně plní někde mimo jsou hyeny lačné a náhle pryč je ostnaté trní...

Carlos Castanita

Snad ve všem hledám logiku a běda jak jí něco nemá kdysi chtěl jsem být králem komiků teď vidím chiméru v níž zrcadlí se změna

Postrádat smysl života postrádat svěžest jeho koloritu kam poděla se lidská prostota kam zařadit si vlastní prioritu

Kam poděl se ten humor zvláštní ten, který tolik nadchnul publikum srdečnost rozředěná vášní už není dávno unikum...

Carlos Castanita

Teď v tmavé noci přišla změna struktury paměti se bortí jak za vším, že prý stojí žena sladká jak schwarzvaldský dortík

Teď v jejích zákoutích se topím ač plavcem zdatným jsem kdysi byl jak muž připraven jsem s kopím i jak z kouzla skřítek Všudybyl

Když nad ránem se budím zcela a ona tiše leží vedle mě lehce se dotknu jejího těla a ona zavrní jak kotě příjemně…

Carlos Castanita

Sklenice plná vína na stole odpočívá v poklidném poledni si zcela hovím televize zpoza koutku se upřeně jen dívá a trpělivě čeká, co jí jenom povím

V obývacím pokoji se rozhostilo ticho nikterak zvláštní jako na hřbitově po snídani láduju obědem své břicho žiju sám pro sebe až způsobem snově

Jakmile se rozjitří mé nitro možná jen kruhy na hladině vodní přijde zas neskonalé jitro tak jak si chodí sem tam den po dni...

Carlos Castanita

Holky a tohle to už víte? že jednou na planetě Zemi si dělat co chcete jen smíte a kašlat můžete na okolní vjemy

A navíc co třeň na dortu je skvělá skoro to zní jako z pohádky že nám budou patřit všechny mužský těla dobrovolně, klidně, bez hádky

Prej někde v blízký budoucnosti Já fakt netuším, kde se to tak vzalo už chlapům nebudeme k zlosti už to prej začlo...a už se to stalo

Ale holky teď úplná pecka prej nás mužský budou nosit na rukou a už žádný problémy a děcka tohle to je jistou zárukou…

Sára

V tichu náhle přišlo ráno jako každé jiné momentálně myslí bráno jeho stránky stinné

V pozitivním slova smyslu chytím pevně život v rukou neodradit od úmyslu vidět zas les i s ptákem slukou

Nebránit se přijmout zcela navenek vše obtížné myslí zbavit nemoc těla zažít stavy beztížné....

Carlos Castanita

V mračnech s nasáknutou vodou tobogan falší se tu skrývá odboje vedené za svobodou za níž mnohý se teď skrývá

Jsa bojovníkem v pravdě svojí nic nedbaje vlastní újmy charakter se rychle zdvojí následovné slovní průjmy

Ač nečekaně se tu plíží ohyzdná podoba doby dnešní v zrcadle chamtivě se vzhlíží berouc si svůj vzor z třešní...

Carlos Castanita

Proč se štvát jen za potravou jako zvíře s pudem feny tělo, srdce, duši zdravou i když kolem řádí změny

Nepoddat se tomu zmatku to jen se mění kulisy oslavuji spoustu svátků člověk a ne pudy si

Vnímám lidi, co jdou kolem jako mlžný závoj z par život je i horem dolem ne však boj a věčný zmar

Strach ti toho mnoho nedá nemůžeš ni klidně spát adrenalin se v krvi zvedá začni si jen v klidu hrát…

Carlos Castanita

Nač se dívat v duchu doby? život protekl mi prsty na miláčka jdou zas mdloby ač má vrabce v hrsti

Nevidím vše jenom černě i když nejsem optimistka lásku sdílím celkem věrně a můj drahý tím jen získá

Podívej se na život svůj v čem se mému podobá Neříkáme ouha a stůj nejsme hříšná nádoba…

Carlos Castanita

Jak správně chápat v životě svou roli? Jak žít s chutí s radostí? Ven musí jít zub, co bolí jen tak lze se bolest oprostí

Nač si furt zoufat na absenci štěstí dokola lát na zkažený svět máš-li dostat...tak dostaneš pěstí život rány dává, ale i vrací zpět

Až se ti bude chtít zas v koutě brečet nad tím jak rozlilo se mlíko až budeš hystericky ječet že ti je najednou, zase všeho líto

Vzpomeň si na starý zlatý časy když si se naparoval jako páv chyť znovu štěstí za pačesy a oblíkni si jeho háv...

Carlos Castanita

V ránech sychravě protkaných nejistotou v těle svém si značně hovím v životě otisk svojí botou řek si mi, hele já ti povím

Možná až tak jsem měla trochu haluz jak natrefit na takového týpka jak krve rozežraná kaluž si připadám jako prázdná sýpka

kdybych mohla tohle všechno vrátit kdyby bylo ňáky řešení vím, že teď už nemůžu nic ztratit že je to jen zlatý vězení....

Sára

Včera ač jsem vůbec nechtěla s jedním křenem jsem se zapletla jeho sako a kravata vyčpělá a já kráva se vůbec nespletla

Jak už asi holky tušíte ten jouda byl ještě panic teď vy si svý s ním vysníte v rozmezí společenskejch hranic

Jenže pán je těžkej romantik slušňák a vůbec všechno kolem myslím, že ani neví kde náš problém vznik jak slon v porcelánu nebo Golem...

Sára

Až v zákrutách vlastní duše vědomě se probudíš jistý kus si cesty ušel na níž se už nenudíš

Možná chvíle okamžiku slast pro tebe připraví stejně jako v mini tiku se tvé srdce uzdraví

Do nekonečna se teď díváš s nadějí dost zdravou tak jak jindy v nocích sníváš najít si tu pravou...

Carlos Castanita

Proč se den tak s nocí střídá? Proč si musím pamatovat? Proč mě můj kluk tolik hlídá? Nač tkaničky zavazovat?

Otázky se v hlavě hemží neustále dokola jako voda v řece Temži ostříhat se do hola?

Pak je tu zas možnost volby z toho jde mi hlava kolem použít jen easy dolby? nebo židli s bílým stolem?

Život není vůbec hračka jak mnohým se to zdálo semele tě jako pračka a ne zrovna málo....

Sára

VODOPÁD Řekla si mi jednoho večera pár vlídných slov, co pohladí nikdy víc, cos nechtěla nic co cit můj nezradí

Už vím, já věčný bloud kam patřím, kým mám být na vlně tvojí lásky plout až spolu klidně v lásce žít

V ránech s mlžným oparem vidím tvou siluetu jít dáváš mi sebe...dar za darem a z věčné studně lásku pít.…

Carlos Castanita

Zažít lásku nevinnou kdy máš srdce v krku zcela kdy z pod peří peřinou milenců se mazlí těla

Láska je jak nápoj sladký skloňovaná v mnoha pádech obroušený kámen hladký magický má téměř nádech

když dvě srdce sdílí lásku naprosto čistou esenci odhodíme všední masku žijeme její frekvenci…

Carlos Castanita

Vstávám brzy přirozeně otevřená každé změně co si ke mně přihasí ať jaké je počasí

V horizontu skvělých chvilek k snídani dám: kafe, lilek nabuzena v energiích neznám jedu hadích zmijí

Jsem se sebou spokojena konec konců jsem jen žena malovat se nemá cenu moje tvář má ráda změnu Šedý odstín těch mých vlasů dávno krášlí ženskou krásu zrcadlo mě nezajímá krásnou bytost sebe vnímám...

Sára

Nad obzorem hromy bijí nad hlavou se racek vznáší svíjím se jak klubko zmijí za kočárem jen se práší

Na životě lidském lpíme jako ta veš v košili žít pořádně neumíme to jsme sotva tušili

Jednoho dne vše se zlomí jak vše co se láme na obloze zase hromy co již dlouho známe...

Carlos Castanita

V rovině všech mezilidských vztahů v podrobném zkoumání se těším s ránem a na jeho prahu jak prádlo, na šňůru se věším

V každodenní kráse života si říkám jak by mohlo děvče poznamenat na každý jeho detail si teď zvykám a průchod pocitům jen nedat

Až budu jako havran černý a ty mi budeš důvěřovat já i nadále ti věrný a žárlivosti průchod tobě nedat...

Carlos Castanita

Po pěšině lesní, se vztyčenou hlavou kde už mnozí nesní, já hledám tu pravou Kam ses mi holka tak náhle poděla já už ani nejím...hledám anděla

Tvůj obraz jak svědek, v koutku duše mlčí svět se náhle změnil ve smečku vlčí a já tu jako pako nesmyslně trčím dám si ještě lajnu a pak jak tryskáč frčím

Žízeň po životě stráveným ve dvou kdy si obě srdce navzájem sednou do postele unavený si těla lehnou teď už jako samorost trávím čas s bednou těžko něco podniknu, nemůžu se zvednout

Viděl jsem tě na hladině rybníka vodní objímal tě cizí frajer...hele pal vod ní ty si jí nezasloužíš a to nechci žárlit akorát jak pyroman všechny mosty spálit

Až budeš zase kolem rohu chodit já zatím se budu jenom v bahně brodit nálada pod nulou a v hlavě samej bordel mám masku strnulou, oba jsme na kordech

Zítřek už možná sotva asi zvládnem kulka je v pistoli, mráz už cítím v zádech strašidlo smrti a poslední nádech tvý jméno skloňuju ve všech osmi pádech…

Carlos Castanita

Potkal jsem druhou půlku duše tu pravou ve vší kráse kus cesty jsem už ušel a našel jí jak zdá se

Nemá chuť malin nezralých nemá chuť ostružin a v jejích slovech laskavých odhodím břímě těch svých vin

Nejsme teď k sobě připoutaní o tom láska vůbec není oba jsme zvyklí na létání oba jsme v jednom snění....

Carlos Castanita

Když si děvče nevíš rady když srdce se ti zastaví a v případě muže zrady tvé city jak když popraví

Když už cítíš, že vše se hroutí že jsi zcela ztracená že víc než bolest, co tě rmoutí a lásky voda zkalená

Najednou však jasno je ti že nelze takto dál že máš lásku pro své děti život lehčí se pak zdál

Carlos Castanita

Mám na chlapy jednu otázku Proč vy tupci závidíte ženám? že maj větší radar na lásku a přizpůsobí se flexibilně změnám

Co vy chlapi, strašný tvrďáci se svým postojem k životu na nic jinýho, než na práci a pak jen net v mobilním hot spotu

Přijdete domů a místo slova díků svalíte se na gauč k televizi poplácáte po zádech svejch pět pidižvíků takhle vidíte zdravej vztah a jeho vizi

Ale my ženský potřebujem něhu stejně tak jak vy to svoje uznání Proč mě o Silvestru nevykoupeš v sněhu? A neřekneš mi lásky vyznání…

Sára

Stále mé srdce klade si otázku jestli v té dnešní době má smysl bít pro lásku nebo ji udusit v sobě

Možná už spousta z nás se za city stydí možná, že lásky hlas míjí nás lidi

Kdo lásku k sobě v srdci si nosí může ji druhým vroucně dát podoba krůpěji na trávě rosy o rajské hudbě nechat si zdát...

Carlos Castanita

Až svého cíle dosáhnu jak borec stupňů vítězů své staré kosti protáhnu svoboda bez pout a řetězů

Krajinou volně ženu se jak stádo divých koní s životem zdárně peru se jak vítr listí honí

Na vrchol svého života A že vysoko jsem cílil Víc možná lidská slepota V níž jsem se mnohdy mýlil....

Carlos Castanita

Byla jsem tuhle tázána jaký typ muže mi vyhovuje řekla jsem, že něco jako Tarzana co na liáně se pohupuje

Možná nápad můj je značně pošetilý jak to vypadá budu stará panna na všech těch chlapech vidím úsměv potměšilý sotva podobní jsou na Tarzana

Snad jsem se nadobro zbláznila ovšem z mých ideálu nechci slevit tahle představa mé srdce dobyla než si myslí kdejakej ten prevít...

Sára

V mrazivém ránu lampa do tmy svítí a její světlo tmu jen pohlcuje je krásný pocit jen tak býti když nikdo nad tebou už nekraluje

Tvůj vnitřní svět nejlepší je rádce tam kdesi uvnitř odpověď je skrytá tvé srdce je tvojí duše správce a každé pozitivum vždy radostně vítá

Když svojí cestu najdeš a cíl, jenž ji může být když jako vítěz až do konce zajdeš Pak můžeš o svých přáních snít...

Carlos Castanita

Budiž ať možná selžu ať kritika mě smete důležitý, že do kapsy si nelžu co let jsem na tom světě

Možná že více zaváhání na cestě života jsem zažil O svých poklescích v mládí neměl zdání Když po levných ženštinách jsem bažil

V horizontu uběhnuvší doby Stejně jak víno já jsem zrál Prost veškerých nešvarů a zloby Byl ve hře života jak král...

Carlos Castanita

V požadavcích třetí strany vidím viny důsledek do kravaty uvázaný náhle nahlas právník řek

Milý soude, milý soude viník chce se kajíce na týhletý rodný hroudě dřu bych měl chleba krajíce Ke mně přišla sama husa již zakroutil jsem krkem od pravdy mě bolí pusa Podepsat to můžu brkem…

Carlos Castanita