14. SBÍRKA · CARLOS CASTANITA
A tak se loučím...svět náhle kolem zčernal pozbyl jsem zbytek radosti Jaký význam má pro mě mince berná? Proč býti dobrákem od kosti? Až poslední vteřina zatiká já v duši mír zas budu mít zatím však jen bolestně naříká přátelé loučím se, už musím jít... Carlos Castanita 27.6.213 15:07 Štěchovice
Jak se mám zhostit své mužské role? A zdali jsem vůbec toho schopen? Když jednou nahoře a pak zas dole ve své podstatě nepochopen jak poloha polohu střídá kdy čas noční pomalu se mění život se mi vůbec nezajídá jen tu mužskou roli asi nedocením... Carlos Castanita 27.6.2013 15:14 Štěchovice
Když poprvé stal jsem se rodičem a život mi voněl kouzelně bylo to o ženě, dítěti, jinak o ničem teď stojím před zrcadlem v koupelně stále nemohu uvěřit, že stal se ze mě otec a tak se štípu do tváře tahám se za ušní boltec tou zprávou značně rozzářen ještě že jsem byl u porodu a mohl se přesvědčit na vlastní oči že se narodil pokračovatel rodu a kolem něho se teď bude všechno točit... Carlos Castanita 27.6.2013 15:28 Štěchovice
Celý svět se smrskl do klubíčka jednou větou se to nedá popsat příliš světla...tak zavírám víčka jak se píská...tak já musím hopsat každá změna mi tak bere dechu že už ani skoro nedýchám je mi jak kočce na rozpáleným plechu ale jinak si vůbec nestýskám... Carlos Castanita 27.6.2013 15:47 Štěchovice
Beru svůj život tak trochu lehce Jak bych ho taky bráti měl? I když sem tam mi uděluje lekce a říká, co umím a co jsem neuměl až jako stařík na zápraží Jestli se toho dožiju? Možná mě osud zas něčím spraží když krásnýma chvilkama se opiju Ten osud, co nade mnou tu stráží jak maják v moři sám poslední dobou mě na kolena sráží podrobit si mě je možná odhodlán... Carlos Castanita 27.6.2013 15:58 Štěchovice
Běžím svůj závod o život ze všech sil prostě zdrhám marně chci řídit...jsem jen kopilot přestože rekordy trhám v poslední chvíli zrychlím běh blíží se lajna cílová svůj závod jsem ovšem nedoběh takhle se vítěz přeci nechová... Carlos Castanita 27.6.2013 16:11 Štěchovice
Marně se trápím myšlenkou na moje tvrdý játra Je lepší trávit život nad sklenkou? Když organismus chátrá ač přehršle odpovědí honí se mojí hlavou jazyk je suchý...huba svědí Tradá...ať ledviny si plavou... Carlos Castanita 26.7.2013 16:22 Štěchovice
Život jako na houpačce nahoře a zas dole vyždímaný prádlo v pračce na nic není spoleh vše se rázem rychle mění v nenadálým tempu pramálo si ovšem cením dovolený v kempu nejraděj bych někam k moři do teplýho písku představa se rychle boří s lahví piva k pysku... Carlos Castanita 23.7.2013 12:21 Štěchovice
Jak dnešní doby Hrdina cítím to takřka v kostech beze mě chvíle jediná se odráží ve spálených mostech ohlížet se zpět nemá už velké ceny jedna a nebo pět krásné to byly ženy... Carlos Castanita 10.8.2013 19:50 Štěchovice
Životem obehraní herci rolemi jaksi vybledlí přespávají ve skladu na koberci divadlem značně posedlí ty jejich masky a taky role průhledné jako papyrus jednou jsou nahoře a pak zas dole Když sehrávají svůj poslední „kus“... Carlos Castanita 13.8.2013 19:08 Štěchovice
Možná jsem trochu naivní když hltám slova lháře ty gesta lascivní pálí jak oheň žháře v bělostném úsměvu svou lží mě stále krmí v posledním záchvěvu dělám, že nerozumím... Carlos Castanita 15.8.2013 11:38 Štěchovice
V duši černo, zmar jak hustá bramborová kaše trvalo mnoho zim a mnoho jar než jsem smysl žití našel zpitý tak pod obraz že nepoznal mě mnohý ty kate hlavu mi už sraz a seznam mě tak s bohy... Carlos Castanita 17.7.2013 12:56 Praha
Dopitá láhev od vína a na talíři ohlodané kosti na lavičce v parku usínám jinak se všeobecně postím teplou sprchu bych si dal s povděkem se však myju u hydrantu kartáček zubní...Kde bych ho tak vzal? Tak jen hlt vody promelu si v pantu když se večer k spánku ukládám společnost mi dělá už jen beznaděj v duchu sám se sebou si vykládám tyhle chvíle ze všeho mám nejraděj... Carlos Castanita 17.7.2013 14:57 Praha
Nač brečet nad rozlitým mlékem stejně se tím nic nespraví stejně zbytečné je užírat se vztekem když zítra mě už beztak popraví... Carlos Castanita 20.8.2013 14:37 Štěchovice
Jak pírko v povětří se chvěji strach ovládl celou mysl chorou chvíli pláču pak jak idiot se směji trhám na sobě róbu už tak sporou a nahý kráčím procházím se mrazem tělo mi tuhne už je jako kámen za krk se houpu na provaze a smrt je teď mým pánem... Carlos Castanita 8.9.2013 17:14 Mrač
Je to jak sen v zahradě za okny déšť stéká po skle líně stojím tu na kůži promoklý hlavu položenou v tvém klíně hladíš mě něžně po spáncích a tím mi vdechneš naději skrytou v tvých dlouhých copáncích že budu tě mít ještě raději... Carlos Castanita 11.9.2013 18:16 Praha
Probudil jsem se s lehkou kocovinou hlava mi třeští k prasknutí snad je to mojí či něčí vinou křik a dveří prásknutí tak odešla má milá ránem vrátí se myslím sotva teď konečně svým budu pánem ona byla stejně jenom kotva... Carlos Castanita 12.9.2013 9:33 Praha
Mý city jsi vyhodila na smetiště jak odpadky, co nikdo nechce upíchli jsme společně dva sviště nekomplikovaně a lehce nasedlas potom do vlaku a zmizela jsi v dáli náš život byl plný zázraků kdy spolu jsme se smáli já připadal si jako spasitel tys byla moje princezna teď všechno je zas na pytel ani jeden z nás se v sobě nevyzná... Carlos Castanita 12.9.2013 17:26 Praha
Za trochu lásky nebýt lhostejní víc citu si tak projevit být stejní a přeci nestejní jeden druhého tak objevit až do tebe se s láskou ponořím jak do hladiny jezerní až prudký cit se rozhoří my budem zcela rozverní za trochu lásky jít až tam kde nekladou se překážky k srdci ti blízko pronikám mým citům dáváš křídla od vážky... Carlos Castanita 12.9.2013 17:39 Praha
Déšť bubnuje si na sklo staccato v rytmu samby nebo blues já viděl hezkou holku okatou to ona byla jednou z múz přilétla, sedla na parapet zrosená křídla deštěm snad jsem to nějak nepoplet zeptám se pro jistotu ještě polibek poté byl mi dán bylo to sladké pohlazení z dřívějška tenhle pocit znám to lehké zamrazení pak nápadů vodopád zurčí jak deště příval za to, že jsi...jsem velmi rád a ty chceš, abych s tebou býval... Carlos Castanita, 12.9.2013, 17:51, Praha
Po kapkách ti kapu jed do jídla široko daleko znám jako travič obětí mou ses sama nabídla a já ti učaroval jako dobrý bavič upřelas na mě svůj otrávený pohled tak nějak životem znechucena abych měl nad ním patřičný dohled A jaká bude moje cena? Ale, abych tvé ztrápení zkrátil a vyhověl tvé touze k poslední dávce jedu jsem se vrátil a netrápil tě pouze... Carlos Castanita 12.9.2013 20:17 Praha
Ačkoliv s životní situací smířen jak s divou Ivou naložím já zvíře její rusé vlasy vlají jako vlajka to bývaly časy věrný jak pes Lajka do očí jí hledím už jenom tak zběžně ona mě však miluje horoucně a něžně až se náš vztah zpevní což bude myslím brzy naše láska zjemní už nebudu tak drzý... Carlos Castanita 13.9.2013 13:11 Praha
Tak mý koníčky hyjé a prásknu do kočáru v lese divě vlk vyje mám strach z jeho spárů na konci cesty cíl já vidím celkem jasně krajina lesních víl a světlo brzy zhasne... Carlos Castanita 13.9.2013 21:13 Praha
Proč se vzdávat při první nesnázi? Proč házet flintu v žito? Když v životě mi pranic neschází a tý flinty by mi bylo líto bojuj dál, i když tě přejde chuť před cílem se jen tak nevzdávej sám nad sebou vítězem si buď když chceš...klej a nadávej jak osud podvedl tě jednou, druhou, třetí zkouškou na okraj propasti zavedl tě pacienta s nemocniční rouškou Jaká bude další cesta? Otázka plyne za otázkou život je obnošená vesta a sám je jednou velkou sázkou... Carlos Castanita 25.9.2013, 19:35, Mrač
Tak začínám zase od nuly mimochodem jako tolikrát nad hlavou se mi honí kumuly a já vlastně mám ten život rád ty začátky a konce líbezně mi jako hudba znějí je to jeden velký koncert na jehož konci s potleskem se směji Když dozní úplně poslední nota jsem šťastný jako blecha od ucha k uchu se směji do života takhle bych to chtěl už nechat... Carlos Castanita 27.9.2013 14:48 Mrač
Dvě vyvinuté Dánky snad mě jenom zrak můj šálí pijí vodu u studánky prosty šatů...kolem krku šály Najednou ta jedna vece sluch můj snad mě také klame pojď k nám muži...pojď k nám přece já netušil, co se stane Má představa laská vnady těch vyvinutých Dánek nikdy nedej na dohady že erotosen přerušil mi spánek... Carlos Castanita 27.9.2013 18:31 Mrač
Koupím ti růži z Jericha vím, že dlouho po ní toužíš mezitím přečtu citát z Wericha kolem jak jestřáb kroužíš moudrá a tajemná má Mata-Hari s pověstí svojí zhýralou prošel jsem všemi místními bary lehce podroušen...takřka pod parou... Carlos Castanita 24.10.2013 20:00 Mrač
Spletlas mi hlavu doslova jsem takříkajíc mimo už vím jak chutná hlava „oslova“ když brčkem cucám limo a ty tak s ledovým svým klidem svou pokerovou tváří díváš se, co přijde a jako drahokam záříš... Carlos Castanita 24.10.2013 21:21 Mrač
Stárnu a priority se mi mění jako to listí podzimní nic divného na tom není jen už nejsem ten kluk naivní v proudu času mimo jakékoli pochyby naslouchám už jen vnitřnímu hlasu a jsem téměř bez chyby... Carlos Castanita 24.10.2013 20:29 Mrač
Horoucně miluji svou milou Snad ten cit má svoji kvalitu? Miluji s autem, drahou vilou pistoli mám stále nabitu to kdyby se vynořil milenec přestože je na mě každý chlap krátký náš život připomíná zlatou klec se všemi přehmaty a zmatky... Carlos Castanita 24.10.2013 20:50 Mrač
Ležím sám na lůžku upoután provázky vedoucími k ovládacímu prvku – jsem jako marioneta – pohozená, rozbitá, zbytečná, nikoho nezajímající... Vtom ale ruka umělcova náhle oživila cuknutím provázků mou pochroumanou postavu... První gesto vedeno fantazií a prvotním nadšením vdechuje život do bezduché tváře a mrtvých očí obrácených k nebi v němé prosbě o modlitbu doufajíce v odpuštění spáchaných hříchů...Bože...existuješ? Jsem s tebou v každém okamžiku můj synu Nikdy jsem tě neopustil To jen ty jsi přestal věřit sám v sebe a tudíž jsi opustil svého Boha, ale Bůh tě miluje a odpouští, ne opouští... Carlos Castanita