BOHNICE

Jsem pouhým zrnkem v písku pouhou kapkou v moři jsem podáním ruky v stisku ač srdce mé touhou hoří jsem kapkou v oceánu lásky nejsem nic, jsem jenom tebou svlékám šat, u bot povoluji pásky nedbajíc toho, že mě nohy zebou neb Matka Země přijme mě a zcela tak jak každičkou část ze mě přijme zbytek mého těla jsem jenom zrnko vesmírného prachu co vítr v dáli rozvěje zbaven bázně ba i strachu a v tom je moje naděje... Carlos Castanita

Kdo jsem...? Co tu vlastně hledám? Jak poušť vyprahlá se line z mojích očí snad se se svou láskou ještě shledám hlava se mi žízní značně točí hle oáza a v ní voda pitná ta mě dosyta napojí pointa všeho má být vtipná že berberka mě z prsu nakojí... Carlos Castanita

Tuhle jsi mi řekla, abych tě našel hráli jsme spolu na schovávanou možná jsem jen z cesty stranou zašel teď už se bavím s jinou dámou ta žena má brk havraní vetknutý ve svém vlasu zjišťuji, že proberu se po raní a zastřenost mám v hlasu... Carlos Castanita

Jsem tu pro vás lide prostý jsem tu pro vás jen někdy slušný, jindy sprostý to jak vnímám den příliš věcí mě tu irituje takže výraz můj je naštvaný každý druhý náladu mou spluje a já tím jsem právě spasený... Carlos Castanita

Maminko drahá...nejdražší ty víš jak rád tě mám v nejdelší chvíli i té nejkratší ve svém srdci tě nosívám A byť jen na chviličku zapomenu na cit k tobě vždy zapálím za tě svíčku zastavím se v uspěchané době... Carlos Castanita

Are you hungry? I give you a meal but I don´t teach you to hunt with the present society you must think why are you good for yourself eating? for yourself drinking? for yourself hunting? Your peace must develop from inner peace then everyone from us must be calm in self souls without a war without a violence between us... When darkness rules over our souls & hearts then we will don´t exist but without this darkness we can´t know the light the light folows to our dark souls & to begin a great light in them... the darkness & the light must be in middle balance then you can find yourself...

Máte hlad? Dám vám jídlo ale nenaučím vás lovit v současné společnosti musíte přemýšlet, proč jste dobří zajistit si pro sebe, jídlo? zajistit si pro sebe pití? zajistit si pro sebe lov? Váš mír se musí vyvinout z vnitřního míru pak každý z nás musí být klidný ve vlastních duších bez války bez násilí mezi námi ... Když temnota vládne našim duším a srdcím pak nebudeme existovat ale bez této temnoty nemůžeme poznat světlo světlo proudí do našich temných duší a zažíná v nich tak velké světlo... tma a světlo musí být ve střední rovnováze pak můžete najít sami sebe... Carlos Castanita

ploužím se tmou tmoucí sám a zcela sám a dav mě míjí...kolemjdoucí jsem jimi zcela nepoznán tak beru jehlu a vrážím si ji do žil látka koluje mým tělem když úspěšně rána jsem se dožil mám drogu za přítele... Carlos Castanita

Já u pramene jsem a žízní hynu horký jak oheň zuby drkotám na chodník plivnu suchou slinu a s tebou jsem zas sám Já bohatý sic nemám ani penci a tak vodu v řece piji jen stařičký hrnek na kredenci rozplyne realitu v sen... Carlos Castanita

V hlavě chaos...v hlavě zmatek nosím sebou životem někdy se chovám jako malej spratek čůrám s klidem za plotem jsem tulák a pod širým nebem spím každičkou noc někdy tak mrzne až to zebe však změnit to...nemám moc... Carlos Castanita

Vím, že nevím nic a tak stále dumám proč je mi takový hic a svůj cit tu mám já už dál nemohu rozskočí se mi hlava vzteky přešlapuju z nohy na nohu není to žádná sláva avšak naděje když svitne když uvidím tvé křivky je totiž dosti nezbytné že hledím do zářivky... Carlos Castanita

Až zítra ráno v pět mě ke zdi postaví vzpomenu si hned co všechno napravit a četa střelecká již zvedá pušku v líc vzpomínka nehezká zbyla mi a nic víc tělo pak k zemi sklání se v momentu výstřelu celou myslí haním se v životním údělu... Carlos Castanita

V temné noci hnán jasnou vidinou že bude brzké svítání neběžím za tou ani za jinou a nikde nemám zastání jsem jak v porcelánu slůně les křičí zpěvem sovy piji hltavě tak z tůně myslím na sirotky, vdovy v duši zmatek...velký chaos nevím kudy kam navštívil jsem Barmu, Vietnam, Laos před sebou stále unikám když najdu zase sebe pak najdu klid a mír bude mi patřit Země, nebe a vejdu ve vesmír... Carlos Castanita

Píši ti dopis na rozloučenou neb dlouho už jsem na světě co všechno bylo mojí cenou závisí na větě kterou ti tímto sděluji aniž bych tě chtěl tím ranit vše, co mám ti tímto daruji doufám, že tě tím nemohu zranit narodil jsem se nahý a i tak mě do země vloží příteli můj, měj z toho pocit blahý až majetek můj ti na dvůr složí nemnoho toho mám jen tři důležitém věci: příteli tebe, že tě znám a na zbylých už nezáleží přeci... Carlos Castanita

Jak spaluje mě temná touha vyskočit z těla ven z mé kůže však myšlenka ta jenom pouhá na okraj propasti mě dovést může a jak mi slzy kanou a smutek v srdci mám myšlenky v hlavě neustanou ve světě lidí jsem zas sám v prapodivných dialozích někteří se mnou vedou reálné nebezpečí hrozí že jejich slova zebou pak už jen odcházím zas někam stranou jak tulák po hvězdách, co tisíc mil šel pro lásku vím, že ostatní už se mnou nezůstanou a můj život visí na vlásku... Carlos Castanita

Jdu ulicí a vítr čechrá kštici staré noviny mi letí v obličej celej den je hrozně na palici zvlášť když dodržuju obyčej Pravidlem dne je šeď a zmar uvnitř mám vyprahlost té pouště Je to trest a nebo dar? Nevím, mám-li se do problémů pouštět? Carlos Castanita

Ptáš se všech lidí kolem jak to máš se svojí myšlenkou občas se cítíš zbytečně...jak volem a dáš si víno s milenkou pak řádně opilí a natěšeni celkem vychrápete se spolu v obilí v tom rozbřesku nad pondělkem... Carlos Castanita

Jsem...a to myslím stačí Kdo by víc žádal? Nemám rád, když na mě někdo tlačí to se otočím a ukážu mu záda hle děva prostá s vlasem havraním prosebně zrak svůj vzpíná i když mám dávno po raní na její krásu zavzpomínám... Carlos Castanita

Do konce života už zbývá jen pár chvil však jedu na plný plyn život prsty protek, moc jsem ho neužil a ze všeho mi zbyl jen splín už omývají moje tělo sudičky na marách mně ale dál žít by se chtělo ač ze smrti já nemám strach... Carlos Castanita

Labutí píseň pro labuťáka zpovzdálí zazní tesklivě a v srdci toho ptáka zahraje na strunu bedlivě on pak družku svou si vyhledá podle svého gusta další už ani nehledá byť nabízí se mu jich zhusta neb věrnost labutí jak je jistě známo je dvou srdcí prolnutí tak je to od přírody dáno... Carlos Castanita

Tvá nožka něžná brouzdá lehce travou a stopa sněžná jak kráčíš za potravou pak v rose smáčíš tvář omyješ obličej svou duši na oltář jak přikazuje obyčej a zavzpomeneš svého druhu i mysl dávno zapomněla do vlasů zapletu ti stuhu ač sama bys to chtěla... Carlos Castanita

Chceš-li si zvyknout tak jak druzí chtějí zkus kámošovi tyknout byť ostatní se smějí ty zvyky...spíše zlozvyky reaguj tiše na ně a tvoje staré návyky jsou jimi za to daně stále se budou stupňovat až nebudeš mít mnoho až nebudeš mít z čeho brát co poté budeš míti z toho rozedrán v tisíc kousků jak panáček hadrový za vyšší DPH si koupíš housku a přesto budeš hladový... Carlos Castanita

Na křídlech vážky nech se nést tvůj let může být i poslední nech se svou ženou lehce svést o pauze polední jas v jejích očích který jsi kdysi viděl a i ten její smích když naopak ses styděl něžně ji vzíti za ruku nečekáš nic, co bys čekal v ničem ti nedává záruku tak proč by ses hned lekal... Carlos Castanita

Ohavnost, zrůdnost dnešní doby míjí nás a trochu pomíjí ve vyšších místech jistá lobby své tlaky na nás vyvíjí a člověk prostý, jenž se musí státi vlkem jinak ho druzí sežerou že nám všem lidem život leze krkem když ostatní nás neberou jak odpadek a citrón vysají ti, jenž tiše jenom mlčí nedají nic, co sami nemají ta hnusná smečka vlčí... Carlos Castanita

Jedna honosná v bohatém hávu ta druhá nuzně oděná jedna je podobná pávu ta druhá lehce neměnná jak rozlišiti mezi nimi když je tenká hranice popiš lež či pravdu slovy svými aniž by vznikla pranice ta jedna druhou provází jako družka věrná té jedné chybí, co té druhé neschází jedna je bílá a ta druhá černá... Carlos Castanita

S utrženou nožkou a vypíchnutým okem látám díru nad ponožkou a sám se zdám být cvokem panenka rozbitá se válí kdesi v koutě je mrtvá...zabitá má duše vskrytu rmoutě... Carlos Castanita

Nenávidím sebe a nenávidím svět zle je mi už z tebe pozvracím se hned divný pocit sžírá moje choré nitro jsem jenom zlý šmírák a živí mě vnitro bonzák za bonzákem jsou mí druzi v zbrani všechno beru hákem dost otázek a ptaní... Carlos Castanita

Přišel jsem jak tulák otevřel jsem dveře zde jsem jen prostě nula za ruku mě beře bílá ruka v plášti a já cítím smutek cítím trochu zášti nejraděj bych utek lidé tady prostí vůbec ale nejsou spíše lidé sprostí křičím to své: „HEJ SOU“ až mě pustí na svět tam venku za mříží pohled padne na květ co cestu překříží co si ale počnu jen kabát já svůj mám pod mostem si spočnu tady klid svůj mám Ale co ti ostatní co zůstali za mříží chci je dostat z ní ať nohy nevíží ta druhá půlka lidí která je ve vězení tak jak to já vidím mají svá trápení... Carlos Castanita

Ač přiznám si to nemile a v studu sklápím zrak v krvi mám tři promile a břicho mám jak vak ti, jenž si to přejí abych klidný byl mi moc klidu nedopřejí jestli mi vůbec jakýs zbyl přesto se musím chovat tak bych neublížil sobě nijak tak a ne jinak v pohnuté dnešní době když jednou máš cejch pošetilce a ztrácíš identitu v krátké, slabé chvilce nevidíš světla svitu pak naděje tvá hasne líp už tě nebudou ni brát k Bohu v modlitbě své spásné On dá ti ji napořád... Carlos Castanita

Potkávám na lavičkách smažky píchaj si svůj jed do žil mají drog plný tašky já hledím bych se rána dožil a tyhle postavy, tak trochu groteskní plouží se jako stíny může to být řeč protestní však někdy na mě padnou splíny jak mnozí z nás lehounce sklouznou k droze je to v tobě...v mnohém snáz bavit jak umějí se stroze jak když záda přejede ti mráz a k tomu si přidám notabene sjíždím se jako sráz ty látky tělem napružené jak hluboce v té neutuchající strasti berou svůj život zpátky ocitnou se na kraji propasti kdy vyprchnou ty látky a oni spadnou do pasti... Carlos Castanita

V propasti okolností náhle jsem se ocit jak trosečník na ostrovech když poté jsem se procit v posteli v náladičce snové realita denní mě náhle rozseká už dost bylo snění na jednoho člověka a tak se opět vzbouzím v tu denní realitu příkazům těm se vzpouzím opouštím stěny mého bytu Na ulici nebo bulváru jak kdo si přeje slyším zpěv malých kanárů ani sám nevím, co se děje... Carlos Castanita

Má žena potřebuje klid a duševní pohodu proto tu musím být když odhodlal jsem se k odchodu na zdejším pavilonu provádím své čáry Kdy se vrátím domů? Kdy ustanou ty sváry? To si pak pojedu jen podle svoji lajny aby už nikdo neplet se mi do života mý myšlenky už budou tajný to je mé krédo, jedna nota však souzvuk akordů najdu se svou ženou dál život bez kordů a krásnou dovolenou... Carlos Castanita

Připoutej se k čemukoli tak, abys měl své jisté mnohá srdce velmi bolí jak hlásají jehovisté naše víra je ta nejlepší ta před ďáblem nás spasí naše víra ta tě polepší a Jehova už krví kvasí prodej dům, chatu, věci nezbytné a dodej v církvi naši dostaneš posvěcení odbytné budem sestry...braši ve jménu Jehovově tak jak hlásá bible mnozí jsou tu jenom snově pod jiným houpe se už židle oběšenec na konci provazu tiše se nocí houpe na světě plno podrazů v kterých se kdekdo koupe... Carlos Castanita

Jdu s tebou lesem listí jemně šustí vítr ho vzduchem nese má ruka tvoji sotva pustí vítr ti čechrá hustou kštici a také hvízdá v korunách jak se říká...máš pod čepicí a já mám stále větší strach že se mi někam ztratíš vítr zas zvedá prach avšak vím, že se ke mně vrátíš když zvony bijí na poplach až budem zase spolu tak jako jeden pár ať nálada mi klesá dolů ty navždy budeš pro mě dar... Carlos Castanita

Jak v prvotním se hříchu zrodil spor Kaina a Ábela když jeden po druhém kámen hodil až zabil ho docela krev bratrova se vsákla na Zem ta krev rudá, červená když druhý v prokletí je zrazen v zradě té mnoho znamená... Carlos Castanita

Když mlhy nad Paříží se k ránu rozplynou víčka se mi ještě klíží i s děvou nevinnou kdy v objetí propletenců jak sochy v monumentu smuteční obřad pohřebních to věnců a v kapse posledních pár centů... Carlos Castanita

Haluze, iluze a bludy hodně lidí kolem se týkaj jsou důsledkem zmaru a nudy a všichni si na to zvykaj šílenci, magoři a blázni jsou jejich zákazníci jsi v blázinci a vůbec ne v lázních to ti teď s klidem mohu říci „ty máš klíč k bráně, tam venku za mříží?“ ptá se mě jeden z těch já odpovídám s potíží uzavřen v sobě ve čtyřech zdech že dal bych se na útěk ale jak deprese hluboce mě tíží a pes by po mně sotva štěk chrání mě svět s tou ocelovou mříží tak v klidu žádný spěch ve čtyřech stěn jsem uvězněn odsouzen v neúspěch místnosti bez ozvěn ty vidíš slzu z oka mého téci ty vidíš jak proběhlo mnoho změn však já tu jsem jak v kleci jak divé zvíře uvězněn... Carlos Castanita

Každodenně slýchám jak nic nedokážu jak moc malý jsem že ruce, nohy svážu do úst roubík jen mou mysl však nezlomí já rovně budu stát já zdravé mám své vědomí z něhož jim málo dát a až mě přestanou jak vraha arestovat a na svobodu pustí ven nebudu nijak protestovat já smát se budu jen... Carlos Castanita

Spáleniště doutná a dým stoupá k nebesům naposled dohrála loutna kost naposled hoď hladovým psům hlas slabě jenom hlesnul střecha už shořela já na kolena klesnul a zbytky sbírám z popela a nemám nikde stání situace mi přijde groteskní štípnu ti lístek na počkání a zazpívám song protestní... Carlos Castanita

Objevil jsem spoustu míst kam nevkročila lidská noha více méně jsem si jist že krom mě a Boha nachází se tu ptáci a jiná lesní zvěř že zbytečně klid svůj ztrácím nevěř či chceš-li si i věř když hrom a blesk tu zaburácí v ty místa chodím za pokorou má duše rozervána na kusy mám duši tak trochu chorou dát do kupy ji zase pokusím lahodnost ptactva zpěvu a ticho kolem jest mou duši zbaví zbytky hněvu ty místa kolem malých měst jen pramálo si jich tak někdo všímá ve shonu k životu já ale citlivě je vnímám jak duše má to značnou dobrotu... Carlos Castanita

Teď už jsem závislý jen na kokainu na žádné jiné droze šňupnul jsem na dálnici lajnu jen tak...řekl bych až stroze jsem v jednom velkým tempu neboť ta lajna byla značná šňupal jsem v chatové oblasti a přilehlém kempu avšak chuť po kokainu byla lačná... Carlos Castanita

Láska ten nejkrásnější cit pro nějž byl člověk stvořen pro nějž má smysl žít a jenž byl Bohem stvořen ten silný cit, jenž zaplavuje srdce a nakonec v splynutí si ti dva podávají ruce aniž je cosi přinutí z něhož vychází nový život to jenom láska může dát tam, kde je láska, tam je živo ne jednou...ale tisíckrát... Carlos Castanita

Tvoje pokožka je sametová jak hebký aksamit tvoje postava je snová a v tvé náruči chci být mazlit se a milovat se s tebou v posteli, všude, v trávě ja stále vravím, že si moje nebo věř prosím této mojí zprávě nechci ti ublížit ty jsi jako květ chci se ti přiblížit na tisíc mil a tisíc let v nejzazších koutech tvého těla dotyky křídel motýlích má ruka mohla, směla jen na chviličku být... Carlos Castanita

Když muž z kluka vyroste a zapomene mnoho pouštět draka už po sté a nebo něco z toho když zapomeneš na dětství jak hrál sis jako malý kluk všechny hry měly vítězství když si bral prak anebo luk když sis hrál na schovávanou a jiné dětské hříčky neměl jsi žádnou píseň obehranou a čas jsi měl na koníčky pak najednou ses stal dospělým mužem dětství proteklo ti prsty ten kluk, co tě přemůže má tě stále v hrsti... Carlos Castanita

Vidím ze svého úhlu pohledu dost situaci černě aniž jiným nemusí se zdát k mé ošklivé ženě se chovám věrně i když už dlouho se mnou nechce spát mnohý by na mém místě utek anebo ji opustil já však zavrhl jsem skutek bez ní bych jen polovinou byl já miluji ji nad vše svou láskou horoucí samotou nijak nadšen vím však jak stébla se chytá tonoucí... Carlos Castanita

Zased jsem v parlamentu nemám problém s korupcí bez myšlenek...bez talentu nápady srší erupcí všichni se tváří vlažně jak hlasovati o novele ale já to beru hrozně vážně i když bych nejradši do postele už klíží se mi víčka z věčného rokování vždyť stejně jde jen o slovíčka Proč pracovat v tu hodinu raní? Přednáším návrh zákona jak daně opět zvýšit tím bych to stopnul, spadla opona však musím se zas ztišit bych mandát obhájil zas nejmíň na rok kus chleba mi ještě zbyl Sníst ho, mám snad nárok? Neznám ty triky zákulisní pro co hlasovat a kdy se zdržet a ti kolem dost úlisní vzteky mi až čelist vrže Ke které partě patřit? Sám asi nic moc nedokážu Komu to mám z plna hrdla natřít? Komu svým hlasem ruce svážu? A tak když přijdou s obnosem který by se mi líbil bude ten obnos pro mě přínosem a splním, co jsem slíbil... Carlos Castanita

Kdysi jsem jezdíval jak pán v kočáru a jídal samé lahůdky některé věci jsou už přes čáru teď chodím pěšky do své hospůdky a namísto vybraných vín už piju jenom patoky v duši zmar, smutek, taky splín pod očima pytle jak dva laloky to že mám urozený titul a jinak než hrabě mi neřeknou číšník řve: „dvacku rychle vykul“ on náturu má nepěknou dva utopence z láhve a k tomu cibuli tak změnila se situace náhle ale pan hrabě nebulí... Carlos Castanita

Když se zainteresuješ citem i druhá strana dává stejnou investici většinou to končí vždy společným bytem a hádkami na palici Co jsem ti udělala tak strašného? Že jsi na mě jako pes? Muselo to být něco běsného že svíráš mě jak do želez a pak už pře nabírá grády jak jeden na druhýho máme vztek já k tobě otočím se zády ty si klidně sedni na zadek při rozvodovém stání rozdělíme majetek nemáš holka ani zdání jaká jsi a jak jsem se já lek... Carlos Castanita

Až skonám, mé tělo spalte na popel vedl jsem stejně život pochmurný jednejte stejně jako na povel ten popel vsypte do urny pak rozprašte mě na oblíbeném místě to přání prosím splňte mi vy až moc dobře víte jistě kde nejlépe mi bylo na Zemi má duše stoupá k výšinám té nelze nijak poručit k výšinám stoupáme...nejsem sám tohle vám mohu zaručit a proto vám dávám svoje sbohem uvidíme se zase příště jsem ve spojení s Bohem i když jsem na tisíc kousků tříštěn... Carlos Castanita

Kdybych jen odešel třebas na pár minut chaos by nadešel a svět by byl hned minut Proč všechno záleží jen na mém postoji? Proč nemohu si spočinout? Proč otázka tvá mě odzbrojí? Jak kdybych se měl pominout Proč potřebují autoritu? Které se vlastně bojí jak všichni tuší někde vskrytu že já tu jsem a povím: „Vy lidé prostí... prostí ne ovšem duchem!“ z vás se každý zhostí a slyší jen svým uchem... Carlos Castanita

Co je to láska? Jaký je to cit? Když muž ženu jemně laská po těle, ve vlasech, tak jak to má být přicházím s tvrzením že láska je nekonečná i milenci zhrzení jichž útrapa není věčná neboť oni naleznou lásku buď sami v sobě a s vůlí železnou jak kdysi, tak v dnešní době... Carlos Castanita

Duši mám rozbitou ona není celá chtěl bych být autoritou jak nástroj bude znělá moje uši slyší gong dialog vedu s tebou zdáli slyším známý song však zůstávám sám sebou... Carlos Castanita

Před popravou poslední cigáro si dám večeři dobrou už mám strávenou s popravčí četou jsem tu zcela sám a tvář mám vážnou...strhanou teď jdeme chodbou dlouhou kde čeká už jen smrt života chviličku už pouhou jdu krokem rychlým jako chrt už nečekám vůbec na nic život se smrskl jen na myšlenku pouhou vždy jsem byl princem z nemanic tak snad mi dají oprať dlouhou... Carlos Castanita

Psala jste mi Kateřino psala mezi řádky že ne sice Vaší vinou v panství jsou nepořádky lid poddaný, že se bouří neb hlad a zmar je trápí Kateřino...velmi po Vás toužím vždyť čas již značně kvapí vsedněte v kočár se čtyřspřežím oděna v prostý šat bujný oř Vám v ústrety běží píši Vám pravdu, proč tedy lhát moje přání neskromné a práci mi to nedá ve vůli mojí nezlomné nás vidím na trůn sedat... Carlos Castanita

Stojím uvnitř prostoru a kolem bílé pláště nic z mého názoru jenom plno záště vedou mě na pokoj snad možná 201 v duši mám neklid, nepokoj jen myšlenka má jedna Kdy mě zas pustíte? Kdy budu svoboden? Prý sami nevíte tak přišel soudný den... Carlos Castanita

Když my pacienti nebudem se chovat tak, jak řeknou bílý pláště potom se chci v sobě schovat ale nějak zvláště pilule a bobule hltám každou chvíli a ta moje kebule píská, hučí, kvílí Jak se máte milý pane? Ptá se bílý plášť a já nevím, co se stane už mám v sobě zášť jsem tu jako položka co využívá systém jak odhozená ponožka co přestává myslet a když jako zdravý opouštím bránu ústavu už nejsem „ten“ pravý mám lejstro na hlavu... Carlos Castanita

Vystřelil jsem ven ze svého těla a tak jsem duchem nepřítomen tohle jsi moje milá možná chtěla abych byl zcela a duševně zlomen jako troska se ploužím po ulici neodpovídám na pozdravy mé nitro je značně nebdící pro jiné nemocný...pro sebe však zdravý co lidské pomluvy „Jen koukněte se na něj“ já sotva promluvím kašlu plně na ně žiju si životem jak jsem dlouho nežil můj život za plotem a další den jsem přežil... Carlos Castanita

Pro posměch všem byl jsem vždy a pouze sebedůvěru značně podlomenou o ženy měl jsem velké nouze však seznámil jsem se s jednou ženou krásný s ní byl sex i intimita a ani jsem si nevšiml že ta žena byla transvestita čehož jsem si až po sexu povšiml... Carlos Castanita

Orient expres mě veze magistrálou ač jediný sám jsem ve vlaku písničku z rádia hrají stálou já poblafávám ze silného tabáku průvodčí přišla štípnout lístek mnoho práce jí to nedalo projeli jsme Ostravu, minuli Frýdek-Místek já náturu měl jemně ospalou pak dala se se mnou do hovoru jak na téhle trase je jen nuda vybavilo se mi jméno do hororu tak jsem se představil jako Ruda... Carlos Castanita

Dny přijdou mi dost omšelé jak plynou nudou cele a vy páni konšelé měli byste být už v cele ve jménu republiky tak jak já ji znám ty vaše cukrbliky lezou už krkem nám vše, co lze ukrásti jste rozprodali...ukradli až navrátím se do vlasti budete jak vlastenci zapadlí nikdo si nevzpomene neštěkne ani pes a propó notabene ne zítra, ale dnes vyházet z oken Vás sedlákům do vidlí každý jste dluh svůj smáz a drahá obydlí a občan řadový se střechou nad hlavou mnohdy i hladový s pramalou zábavou... Carlos Castanita

Já stojím na peróně na nádraží a poslední ujel už mi vlak spěchající cestující do mě vráží já na zádech mám jenom vak a v ruce rozdrnkanou kytaru co chybí jí é-čková struna dnes už není jak bylo postaru sakruju: „DO PERUNA“ hraju si baladu o třech prasátkách nikdo mě vůbec neposlouchá zůstal jsem o pěti trsátkách ani proletivší moucha možná jsem stár už na muziku co nikomu nic neříká ale i přesto mívám kliku když srdce rytmem zatiká... Carlos Castanita

Zrada ta vždycky zabolí oči si utírám a u nosu nudli otáčí se soukolí bleskne se ostří kudly zrada jen potrápí pak rozplyne se v mlze do bažin potápí toho, kdo jednal drze zkus mu větev hoditi pomocnou svoji ruku nauč ho choditi jak laika na záruku... Carlos Castanita

Když s tebou snídám v trávě a deku máme rozprostřenou vyznávám ti lásku právě a maluji ti ruce henou pozoruji tvoji náladu jak je krásně rozverná jsem za tebou trochu pozadu i když jsi hříšně nevěrná slib lásky dáš mi věrný jak slibuješ již věčně můj poměr k tobě je dost neúměrný přestože mluvím neúsečně až najdem společnou tu notu myslím, že to půjde hravě zuji ti jednu...potom druhou botu a smát se budem v trávě... Carlos Castanita

Když rozjedu svá alterega hrůza mě až pojímá jsem malý jak kostička z lega jak vrah, jehož si najímám mé první alterego muž v plné síle který má dost silné ego s ním jsou krušné chvíle jak krutý, zlý on umí být panovačný až běda už kolikrát mou hlavu nechal stít u snídaně či u oběda to druhé alterego je jemná, silná žena sice má také svoje ego je ale více uměřená a tak se mnou žijí v harmonii mé osobnosti krachu jednou jeho, pak zas chci ji mé dvě zrnka prachu jak ale dozvídám se že je to moje nemoc sám sebe hnedle ptám se Co málo je a co už je moc? Carlos Castanita

Zrcadla nastavíme sobě ty vidíš mě a já zas tebe pitoreskní postavičky obě jak to vidím...trochu nás to zebe vztah dávno vypršel a ty to zkoušíš spojit zlozvyků přehršel až sem to mělo dojít nejsem o moc lepší než-li jsem před tím býval jen toleranci větší jsem dosud používal a ty jsi někde za stěnou kam já nemám přístup jsi krásnou malbou nástěnnou a máme spolu výstup... Carlos Castanita

Cikánka mi věští z kávy budoucnost ponurou dáváme dohromady hlavy venku tři mínus pod nulou „More, milej pane Vám pšenka nekvete ať už cokoli se stane Vaše žena je krásy poupěte však není zcela s Vámi a nemá Vás ani ráda má všechny manýry jak dámy pro které milejší je zrada...“ Carlos Castanita

Ač zpráva ne moc pozitivní mě potká v životě tvá fotka...i ty v ní jak říkám si: „Mý kotě“ tvář s obrysem havraního vlasu z paměti vymažu však podtón tvého hlasu si vybavit dokážu... Carlos Castanita

Nákupní horečka v nákupním centru to pak rychle ožívám jednu halenku a druhou vem tu ještě, že dost peněz mám a rychle botky na vysokém podpatku vyhledat na plesovou sezónu kreditní karta bez nedostatku stojím sama na metra perónu ověšena taštičkami drahého luxusu jak nutně potřeba se oháknout záleží na všem, hlavně na vkusu drahé botky obout, zout velký dům a drahý bourák jsou věci základní po večírcích chodím v róbách courat to je trochu život nákladný ale což o to, manžel je pilný jako včelka a přísun peněz nezná hranic Ale co já? Jako exmanželka O to se nezajímá pranic... Carlos Castanita

Pěnic a pěvců řady přehlídka talentů všechny vzít do zahrady a starý strom svalen tu Kdo získá první cenu? Kdo nejlepší má hlas? Vyberou muže nebo ženu? Myslím...přít se budou zas ač song ten vítězný jenž předčí všechno mým uším líbezný však nejradši mám techno... Carlos Castanita

Nechají nás napospas zcela bezprizorní nikdo si nás vůbec nevšímá ač jsme myslím zcela vzorní každý z nás svůj problém má jak spadané listí podzimní shrabou nás na hromadu jeden chytrý, druhý naivní třetí se drží raděj vzadu ačkoli samota tu vládne a zmaru propadám nemaje ideály žádné jsem bezprizorní, zcela sám... Carlos Castanita

Kouřím o sto šest cigáro za cigárem kouřím prostě fest a jezdím drahým fárem kouřím jen ty nejlepší značky jaké se dají sehnat mám rád les a poletavé ptáčky i bekot malých jehňat však plíce nadranc mám když hulím víc jak fabrika ještě si šluka dám vždyť jsem trafikant... Carlos Castanita

Bez peněz, bez práce děti ulice učí se utrácet ne málo...velice starají se o sebe jeden jak ten druhý kdo přijde do nebe ráno probudí se tuhý jídlo jen z popelnic přikrytí papundeklem nemají zhola nic a život je jim peklem... Carlos Castanita

Šílenou rychlostí se řítím jak skála k zemi padá ve vlasech vítr cítím má milá mě už nemá ráda jsem na útesu a dolů už jen skok poletím volně, jak letí jenom ptáci jsem blázen, mašíbl a cvok a sám v sobě se ztrácím dívám se do údolí hlavou myšlenky se honí jednou mě má nemoc skolí jednou umřu jenom pro ni Vše bude v pořádku, budeš žít jak lidská bytost říkají všichni kolem mě přepadává spíše lítost že jsem byl nemocí zas skolen... Carlos Castanita

Bloudím už dlouhá léta bez kompasu domov však nalézt nemohu vyhládlý, hubený jako vosa v pasu však v srdci vděk a pohodu toulám se celá léta jinak to ani neumím viděl jsem kus z tohoto světa pakliže to takto říci smím viděl jsem spoustu lidských povah a mnoho lidských rysů já říznutej jsem znamením spíš do VAH tedy velice schopen kompromisů... Carlos Castanita

Jsem anonymní alkoholik kdy přičichl jsem k lahvi nevím avšak paměť má mi slouží tolik jak možnosti se jeví prvně jsem pil jen bez rozmyslu tvrdý, víno...někdy oboje pak alkohol se stal v mým životním smyslu tak trochu formou odboje proti společnosti konformní někdy jsem chlastal jenom z žalu dávky byly čím dál více enormní to říkám rovnou bez obalu... Carlos Castanita

Za ostnatým drátem v mrazu a v lehkém kabátku ve čtvrt či o půl páté od pondělí do pátku na nohou bagančata a krátkou sukénku na níž si díry látá v ruce suchou sušenku stojí dívka mladá tak asi sedm let jen trochu lásky žádá za ostnatý svět ta ručka omšelá žmoulajíc tvrdou housku každá noc probdělá jen toho spánku kousku židovskou hvězdu na rubášku v očích žal a smutek Proč nacista jí vzal rodinu a brášku? Proč udělal ten skutek? A tak tu stojí sama a v očích prázdnota opodál mrtvol plná jáma jen ona je to ta co zůstala tady a nemůže z pasti ven bylo už mnoho zrady a daleko než přijde den... Carlos Castanita

Každý se diví proč o sobě tvrdím že jsem děvče prostého původu všichni ti na tituly hrdí mě nebudou chápat z mnoha důvodů ač mám dvě vysoké školy říkám, že nevím příliš mnoho ty pány inženýry až myšlení bolí a já vycházím jen z toho můj selský rozum prostě velí povznést se nad všechny tituly to problém bude asi celý inženýři ať si řeší své složité úkoly... Carlos Castanita

Jen na chviličku smím si půjčit tebe aniž bych čas ten přetáhla s tebou zažiju, jak může chutnat nebe před tebou jsem měla samý „netáhla“ s tulení nemocí jim šly ruce dozadu a práce jim vůbec byla cizí s rozumem byli trochu pozadu zato ty jsi můj „chlap ryzí“ já si tě pojmenovala jako Honzu to jméno ti prostě padne nevadí mi, že jsi jenom socha z bronzu a rande, že neměli jsme žádné... Carlos Castanita

Zkrotit moje touhy i vášeň mou to každý chlap by chtěl a hnedle ale každý dumá nad sumou zda udržet se v sedle ženská to je jenom živočich myslí si tohle mačo pro lásku, něhu ztrácí čich tak jako já se ptám proč...načo? Splyneme v propletenci těl a on se seč moc snaží ale duch můj ten uletěl k řízkům, co na plotně se smaží když dokonán je ten akt milostný co odehrál se kvapně ukážu svůj chrup bělostný i když uvnitř je mi trapně... Carlos Castanita

Pomátla jsem se zcela na rozumu a odjela tam, kde není ani živáčka pryč...jenom pryč od konzumu však pozor zatáčka a málem přišla kolize s obrovským medvědem Grizzly už jsem blízko někde Belize a přeludy tu náhle zmizly stojím na silnici s propíchnutou gumou a sama si moc nevím rady v peněžence nadité patřičnou sumou a nic platné mi to není dohromady... Carlos Castanita

Bezcílně bloumám u popelnic v kapse kus plesnivého chleba kolem projel vůz na údržbu silnic a mýt ulice je také třeba sháním kus tvrdé krabice bych noc přečkal někde v klidu v kapse mám pětku...nic více nic méně nemám bídu mám střechu nad hlavou je plná hvězd hluk světa je mi zábavou v tramvajích jezdím na dojezd... Carlos Castanita