ETUDY A JINÉ PŘÍBĚHY

Ach Praha krásná... tak studená, tak cizí kdy zpráva jasná v éteru si zmizí a myšlenka spásná přinese spoustu vizí moje pomoc včasná a srdce moje ryzí... přemýšlím tiše nad Vltavou myšlenky se mi honí hlavou přemýšlím, zda-li mám tu pravou holku příjemnou a hravou... Carlos Castanita 22:01 27.12.2009 Praha

Tiše si broukám v podloubí svou píseň v prokřehlých prstech horký čaj tak drže v duši své jak v podhoubí už nehryže mne tíseň jen v kolenou artróza mi vrže a tak tu v zimě stojím s flašinetem píseň má je značně obehraná divím se, co stalo se to s tímto světem když černý je, jak krákající vrána... Nad ránem, kdy sní tiše spící já obejdu si svoji známou štreku ruce své ohřeju si svící a poslouchám Vltavu...tu velkou tichou řeku... Carlos Castanita 17:16 1.1.2010 Praha

Na Náměstí Republiky... ač někomu se nezdá holka dělá cukrbliky a nás jen Pánbů sezdá jak se lehce s holkou k pletce dostane pán ve Skořepce a na rohu fízl už už bere pána do klepet nechtěj by tě lízl tak vraž ruce do kapes a skousni ret... Carlos Castanita 19:30 11.1.2010 Praha

Já vzpomínám si na svou první schůzku vypadala vcelku nevinně když rozepínal jsem jí blůzku a pak ji spatřil v rouše Evině v kavárničku parkrát zašli jsme si spolu oči měla jako pomněnky sedli jsme si k dřevěnému stolu osladil jsem kávu z cukřenky chvíli jsem to s ní pak ještě táhnul za což byla vděčná velmi na dalším rande s jinou jsem jí zahnul s šikovností a lstí dravé šelmy... Carlos Castanita 1:13 17.1.2010 Praha

Slyším rychlá kola svištící jak do noci expres uhání v předu dvě světla blyštící kdo smutnou cestující zachrání? A tak tu uprostřed té pustiny kde lišky dávaj dobrou noc je tlukot srdce slyšet jediný a stále nikdo nejde na pomoc a jak jsem hnána svojím údělem ač vinu jasně popírám vlak náhle projel tunelem a já už vážně nevím kudy kam?... Carlos Castanita 1:31 17.1.2010 Praha

Ač pravda se mi v hrdle příčí ta pravda jenž nezvaný je host slyším jak má ústa pravdu křičí jak by ji i tak nebylo už dost lhát není mojím osudem a v pravdě žil jsem kdysi až si svůj osud tady odbudem potápějící loď opouštějí krysy A tak tu vlajku v pravdě slova vytáhnu zase na stožár popravdě více nežli znova já cítím v srdci pravdy žár... Carlos Castanita 2:15 17.1.2010 Praha

V dnešním konkurenčním boji při průzkumu trhu dvě protistrany proti sobě stojí jak dva psi byť z jednoho vrhu při využití výzkumu a praxe který koho lehce dohoní jeden těžíc ze své profylaxe se tak cítí trochu na koni nakonec však oba bojovníci v propast bezednou společně se zřítí nám nezbyde jen říci: "Kdo opodál stál, tomu světlo na cestu zas svítí"... Carlos Castanita 22:18 18.1.2010 Praha

V prezidentské kanceláři s novoročním proslovem prezident se mile tváří: "národe...budoucnosti poslové" "Já jim zase naslibuji blahobyt a prosperitu, tím přeci nic neriskuji, levně přijdete si k bytu, zdvihnem hrubý produkt národní, to snad půjde lehce, propočet můj není náhodný, vést se nám bude...říkat se mi to ani nechce" "Co však za tím stojí?" utáhnem si opasky, až večeře se dojí... Carlos Castanita 15:16 24.1.2010 Praha

Charles byl chlapík plný optimismu i ve věku svých šedesáti let. Každý den bral jako jedinečnou příležitost Boží, kdy pomáhal druhým lidem, jak jen to bylo možné v jeho lidských silách. Už dávno by si mohl užívat své slávy a bohatství, které ve službách Královské akademie věd získal. Byl to vědec, který ve světě proslul svoji myšlenkou o paralelní realitě našich snů, čímž si získal nejen uznání, ale ve vědeckých kruzích 21. století, také značné opovržení. Ale Charlie, jak mu říkala jeho drahá souputnice životem a manželka v jedné osobě Cathy, nijak nedal na názory zapšklých šedivých škarohlídů, kterým zvedal svými vyhraněnými názory na zmíněné téma značně hladinu cholesterolu v krvi. Byl to člověk mravně silný, značných kvalit a zásad nejen tedy těch mravních, ale i životních a ti, co ho znali, ho měli opravdu rádi. Charlesovi zůstalo z mládí několik koníčků, především byl vášnivým čtenářem sci-fi, což ho i trochu inspirovalo v jeho práci. Také značný kus života věnoval své vášni a tou mu byla astrologie, o níž s oblibou říkal, že je to jeho druhá láska hned po Cathy. Ale, co věděli jen někteří známí a přátelé bylo, že Charles je básník s velkou fantazií a i když napsal mnoho básní, vydání a úspěchu se jich dočkalo pouhý zlomek. Jak s oblibou a dramatickým nádechem říkal: „Básníci zemřeli za ranního rozbřesku proklatí Puškinovou kulkou“. Jednoho únorového dne, kdy Charles přišel domů z práce a byt zel prázdnotou, neboť jeho drahá choť Cathy byla u své nejlepší kamarádky Pett, si navyklým způsobem sáhl do lednice pro uvařené jídlo, aby si ho ohřál. Měl už svůj rituál, když takto přicházíval domů, takže si zapnul i svoje PC v pracovně a šel si ohřát oběd, který mu připravila jeho milovaná žena. Poobědval, zkontroloval došlou poštu a vzkazy a jelikož k jeho rituálu patřil i pravidelný spánek, zašel do koupelny, kde se svlékl a vstoupil do sprchového koutu, vydatně se vysprchoval, pak si oblékl svoje oblíbené pyžamo a šel si lehnout do postele. Cítil se mírně unavený, takže spánek přišel velmi záhy. Charlesův sen, který přišel tentokrát, byl poněkud odlišný od snů z posledních dní. Nebyl ani nijak vyveden z míry, že byl najednou mladší a tak říkajíc na vrcholu svých sil se zkušenostmi a znalostmi, které se v normálním životě nasbíraly za posledních dvacet let. Měl možnosti, které mu svět spoutaný zemskou gravitací odpíral. Jasně si uvědomoval své tělo ležící v posteli, ale zároveň mohl plout nekonečným vesmírem. Byl součástí...byl...tím...čemu se říká lidská duše...duchem naplněným nejasnou zvědavostí, kolik možností má a jaké příležitosti mu byly dány, aby tohle všechno zjistil. A jak tak plul tou nekonečnou šíří svých myšlenek a alfa vln, které produkoval jeho hmotný mozek a vytvářel tak paralelní realitu, utkanou z jemno hmotné energie, najednou ze všech stran zněl jako signál S-O-S hlas. Hlas tichý a jemný, jako rajská hudba, ale i přesto jasný. Nesl poselství zpoza horizontu vesmírů, kterými byl opředen Charlesův sen. Poselstvím či zprávou, kterou najednou začal vnímat zcela jasně bylo: TENTO SVĚT, BUĎ NAZÝVÁN NÁŠ SVĚT, SVĚT PRO TY, KTEŘÍ MILUJÍ SRDCEM A MAJÍ HO ZCELA OTEVŘENÉ A JEJICH DUŠE JE TAK ČISTÁ, JAK KŘIŠŤÁL JEJICH ÚMYSLŮ... Charlese zalila vlna nesmírného pocitu štěstí a sounáležitosti s bytostmi celého známého vesmíru. A jak si tak jeho tělo spalo, netušil, že sen, který se mu zdál, byl jen předělem mezi životem a smrtí – tzv. Paralelní realita.

V sklenici voda nečistá na stole skrojek chleba doba je jaksi nejistá takže se čekat nedá příliv všech krásných chvil jak šňůru přeťal mečem čas...ten se zastavil a my už nikam neutečem... Carlos Castanita 12:02 24.2.2010 Praha

Snad se žít nedá již? Nevidím mnoho záře s životem potíž...hrozný kříž a pot řine se mi z tváře v duši mám bolest ukrutnou tak těžkou, že bych raděj nežil však zatím sílu urputnou vlévám si kýblem do žil tělo a údy zmdlévají blíží se hrozná krize nitky žalu se splétají a optimismus zmizel Snad východiska se naleznou? Z těžkosti mého stavu s vůlí svou pevnou...železnou jen ztratit nesmím hlavu... Carlos Castanita 12:50 24.2.2010 Praha

Jsem členem početné rodiny a každý jeden z nás jako celek jediný táhnem za provaz v síle naší se ukáže že hrdost káže nám jak mnoho máme kuráže že jako mládež nejsme zkažená byť velká četnost členů je v naší rodině za žádnou cenu nenajdeš slabost v jediném... Carlos Castanita 17:01 25.2.2010 Praha

Dostal jsem letmě ve tmě po pysku až upustil jsem propisku s kterou rozdávám autogramy asi jsem neřek, že su známý tady u nás v Ostravě po tý ráně pysk mi otek málem došlo k otravě teď mě bolí každý dotek to by mě tak zajímalo kdo si takhle zchladil žáhu po tom, co se tohle stalo víc než Ostravu mám rád Prahu... Carlos Castanita 8:24 27.2.2010 Praha

Přišel jsem zvonit na adresu ve svém dresu trochu v presu s trochou stresu nesu návrh na výkresu ač sám nevím proč tu stojím čeho se to vlastně bojím když třesu se jak chvojí to možná jímá mne jen hrůza že delší dobu není žádná múza a ten návrh, co jsem zmínil prve je bídný, že nedořezal by ses krve řekl bych, že je značně zmrven chtěl bych mít za sebou tu zkoušku co podhalí tajemství mého roušku a suchý jazyk touží po voděnce doušku a jak tu stojím v přítmí a přemýšlím bystře kdy chvěje se mi chřípí zaslechnu: "Jen račte dál můj mistře"... Carlos Castanita 14:10 1.3.2010 Praha

Pravítko, průsečík a tečna a to je celá geometrie že kombinace: slečna nebezpečná mrkne...a krev ti upije promítni si tečnu do průmětny a tvař se přitom jaksi blaze na tu slečnu uděláš dojem zpětný i když možná budeš zrazen bodni kružítkem a namaluj si čáru tak jako kdybys nikdy nežil stejně každá holka...ta chce jenom škváru a tobě jde o to, abys tohle přežil... Carlos Castanita 12:12 3.3.2010 Praha