METAFYZIČNO A DUCHOVNO...

Stojím pod nebesy spjat s matičkou Zemí a v mé mysli kdesi pokoje moc není pokládám si otázky snad zodpovím je s Bohem promítám si obrázky z nichž vyvstávají mnohé jež obsahuje moje mysl o kvalitě mého života doufám, že dozvím se smysl že Boží k tomu bude ochota... Carlos Castanita 12:28 SELČ 29.3.2009 Praha

Pohrávám si s myšlenkou právě zda Bůh existuje, zda či není a jak přemýšlím si hravě najednou se něco změní hlas z horizontu duše zazní a odpoví mi na vše jak kdybych sto kilometrů ušel a při tom pochodu se našel vždy s vnitřní čistotou, kterou jsem vždycky hledal teď poměrně s velkou jistotou jsem oči svoje k Bohu zvedal... Carlos Castanita 16:53 29.3.2009 Praha

Když Dante prošel peklem a v zajetí své mysli čas a chvíle vleklé kdy rozjitřelé smysly upíral v prosbě k Bohu jak dítě ručky k matce vzpíná řka: "Co dělat jen mohu?" "Co?" "Když vše se zapomíná" "Jak čas všechen rychle náhle utek..." "Jsem ztracen a úplně na dně" "Co proti tomu je dobrý skutek?" "Když vězím až po krk v bahně!!!"... Carlos Castanita 21:11 SELČ 30.3.2009 Praha

V kolektivním vědomí kde všechny duše sídlí netrápí ani jednu svědomí neb v čistotě se vzhlídly a pak každá, když se stane člověkem jenž od dítěte roste v procesu dávném ba odvěkém v procesu obyčejně prostém nakonec se zas oddělí a to jedno jisto Bůh jí úkol přidělí a ona si najde svoje místo... Carlos Castanita 16:04 31.3.2009 Praha

S myšlenkou pohrávám si dlouho už ani nevím kolik let, že bytostí nebudu pouhou, co stvořil a viděl náš svět a jen těch světů, co do noci svítí a já se sebe ptám je tam někde E.T.? Nebo zda je to sebeklam? A jen Bůh zná a tuší záměry vesmíru, Jemu jsou známy...Jeho Výsosti ušil je sám přímo na míru každé vesmírné bytosti... Carlos Castanita 17:35 31.3.2009 Praha

Saturn pán času je neúprosný a nejednu zkoušku před nás postaví a člověk jenž tvor je vznosný se těžko na ně předem připraví Nelze říct proč tento učitel, který nám život zpestřit zkusí je zároveň i náš mučitel jenž nám to ztížit musí Jak se ten škarohlíd v oprýskaném fraku potácí časem sem a tam a aniž bych já mluvil o opaku ale svou zkušenost s ním taktéž mám... Carlos Castanita 23:39 SELČ 2.4.2009 Nový Bydžov

Skupina kosmických inženýrů vymyslela ve své hlavě jak obelstít černou díru bez potíží celkem hravě "I když zdálo by se přesto, že zhola je to nemožné, postavíme v blízkosti černé díry město s gravitačním traktorem totožné, a přitažlivé síly se poté navzájem vyruší..." tak tohle je jejich teorie ale ani jeden z nich netuší zda obyvatele města ta síla nezabije A tak zatím v jejich víře a v rámci jejich gusta plán města zůstal na papíře a na něj se papír další vrší zhusta... Carlos Castanita 8:03 5.4.2009 Praha

Duchovním postojem jedince jenž základní buňkou je celého vesmíru nesmění názor jeho se za mince ni kovové ni z papíru A mezi Zemí a nebem jak on jasně vidí což hřeje ho ne zebe i když se jiní stydí přiznat si svojí víru v Boha či pouze v sebe sama kdy myšlenkou objednám u vesmíru a pak mi padá z nebe Božská mana... Carlos Castanita 8:29 5.4.2009 Praha

Jak dobýval jsem cizí světy ty světy méně známé a s jinými se pustil do osvěty tak najednou tu máme obyvatele těch jiných planet jenž přiletěly delegace které okouzlili Miro, Degaude a Manet i jiných mistrů práce učarovala jim voda, lesy...no prostě celá Země a jak my v čase kdesi...se chovali zde jemně pak vrátili se tam domů... tam v svoje světy A ty mě prosím omluv, že na památku dal jsem jim Tvoje květy... Carlos Castanita 9:01 5.4.2009 Praha

Jaký mám tady prapodivný úkol? Když se mi ztrácí smysl života když slyším kolem sebe vůkol "K čemu je ti Tvoje dobrota?" Jen já vím, co udělat vždy musím a to tak aniž by mi kdokoliv radil jednu z životních cest zkusím aniž bych ideje své zradil A tak se hledám a doufám, že zjistím jakou hraju roli mnoho za to nedám, i když zjištění mé převelice bolí Jsem tu jen, abych sloužil druhým tvorům bych posloužil jim vděčně jak Slunce, když vyjde na obzoru a zapadat pak bude věčně... Carlos Castanita 18:01 5.4.2009 Praha

V koloběhu smrti a zrození kdy duše nabývá nových kvalit kdy si v rámci plození své tělo duše musí najít A ukázat tak vnějšímu světu ty kvality, co s sebou přinesla připravit se se životem na odvetu kdo z koho dřív udrží se u vesla A jak tak člověk v proudu žití mnohé a mnohé si prožije tak život je tenkou nití a duše odejde, až čas její odbije... Carlos Castanita 23:21 5.4.2009 Praha

Jak pouťová atrakce si mě silou přitáhne virtuální abstrakce na níž si nikdo nesáhne nelze ji obsáhnouti rozumem je pouze v rámci vědomí možná sem tam nad ní někdo podume, ale jinak si s ní netrápí svědomí Je křehká jako květina a přesto svou hloubku má i kdyby byla jediná já o ní až tak nedumám... Carlos Castanita 18:55 SELČ 14.4.2009 Praha

Myšlenkové postuláty jichž jsem mnohdy svědkem když stát má, co stát se máti ubývají s věkem A jak tak jen pozoruji myšlenku svou pouhou bez ega si lehce pluji rozradostněn touhou s rozdvojenou osobností neztotožněn s myslí už se nervu jak pes s kostí netřeba mi "syslit" od myšlení osvobozen s vnitřním klidem v duši byl jsem opět znovu zrozen už vím...a ne jen tuším... Carlos Castanita 7:25 25.4.2009 Praha

Nevědomé investice připoutané mysli vytvářejí jaksi sice obrazy si myslím A pak když ještě ztotožním se s tím "falešným já" stane se, co dávno ví se, že známé vám to připadá? Život ve strachu a bolesti ztotožněn s emočním tělem je vrcholem blbosti když přijmul jsem jej za přítele... Carlos Castanita 13:59 26.4.2009 Praha

Pomíjivost skutečnosti kdy se mnohé nemění kdy až smrt mě všeho zprostí, což si myslím ocením A v neexistenci mého těla jež tu stojí za vším já převtělím se do anděla a život věčný spatřím... Carlos Castanita 14:32 26.4.2009 Praha